Už jí to řekli. Řekli jí, že přijde
Kurt rytíř Strachwitz s Hansem, synem svým,
že věno schystali jí její lidé,
že kněz ji záhy spojí navždy s ním...
Své pomněnkové oči rozevřela
a ztrnule zří oknem do kraje:
je stopen v slunci... širá dál se bělá,
Rýn dole plyne klidně šplounaje...
Zalomí ruce – hlavu v dlaně skládá
a naříkajíc dá se do pláče:
– A já mám svého trubače tak ráda! –
– Já neopustím svého trubače! –