CYNIK.

Jen víru nebrat! – Člověk mít ji musí a kdyby věřil v třináctku, či mloka neb v peklo, nebe, ďábla, pánaboha – jen víru nechat! Dojdem sice všichni

i s ní i bez ní k cíli, kde nás srovná Smrt, demokratka jediná a správná, ty tak, ty onak, jedny beze jmena a druhé pod kamenem s písmem zlatým –

což lhostejno je, to už pouhý doklad, že na světě jsou různé míry, váhy, leč ty se do zásvětí nedostanou, tam vejdeš nah, jaks do života přišel.

A s vírou se ti putuje zde lehčej: jsi hlupák pověrčivý – pak dáš řídit si činy svoje jeptiškou, již potkáš, či zajícem, jenž přeběhne ti cestu,

či kominíkem, jehož jsi se dotkl; – jsi zbožný člověk – pak si vychytrale kupuješ milost boží modlitbami, mší zaplacenou, obílením kaple

a věříš, že se jednou zaraduješ ve slastech věčných s milým pánembohem (leč ať to „jednou“ přijde hodně pozdě, vždyť kdo ví, při té nejsilnější víře

víš, že jsou slasti světa toho jisté, a z onoho se nikdo nenavrátil, by pověděl, co tam a jak je všecko). Tak suma sumárum – je víra dobré

a moudré zařízení toho světa (jen jednu vyjímám, jež sporadicky též přichází: toť víra v jisté lidi, a že se věří v ně, pak věřívá se

v myšlenky jejich, v podniky a činy – ta víra končívá vždy kotrmelcem a nikam nevede – tu nečítám sem), o víře mluvím podpůrné a nosné,

té kdyby nebylo – vy lidé dobří zde plagiát mi odpusťte, jejž spášu na rčení čelných filosofů vašich: – já musil bych ji vynalézti pro vás,

já cynik, pohan, nevěřící sobě a natož vašim pověrám, jež zvete čarami, kouzly nebo pánembohem! A proč bych musil? Že byste se báli

jít jako lidé se vztýčenou hlavou, úzkostí plni, s obavami, hrůzou, a netroufale, po čtyřech jak žáby po světě lezli byste – – – – – – Což by bylo

divadlem pro mě málo estetickým.