Den co den partyka, sprostota
a hloupost bují všude –
toť už běh českého života,
bylo, jest a dál bude.
Nadarmo člověk se osamní
a marně poustevničí –
do oken vletí ti plody dní,
ulice řve a křičí!
Příteli, jenž tím vším trpíš též,
poslyš můj recept jistý:
den co den s duše si odpíšeš
a vhodíš v bíle listy
pár veršů, nějaký epigram
a máš hned prospěch dvojí:
Dějiny dnů svojich složíš tam
a klid máš v duši svojí.