CICERO

– Já zbavil obec římskou Catiliny! V tom leží vše. Řím Romulem byl počat, však beze mně by popelem byl, prachem. Já zbavil obec římskou Catiliny!

Což barbarský mrak Teutonů a Cimbrů? Marius hrubec na takové stačí! Zlé Fatum zvrátí jenom velký státník. Já zbavil obec římskou Catiliny!

A ty, jenž jsi mě nazval Otcem Vlasti, ó lide římský, klidně můžeš spáti, nad klidem tvým bdí Cicero tvůj stále, jenž obec římskou zbavil Catiliny! –

Oh, tak tě vidím, lebko kudrnatá, šedivá velká, se zářícím okem, s nějakým vtipem na rozšafných retech, co levicí si držíš špičku brady.

A Catilinou holedbáš se ráno a Catilinou holedbáš se večer, v přátelském kruhu, v shromáždění lidu, v senátě, všude: Já a Catilina!

A pro jistotu spisuješ ty řeči a o budoucnost dojemně se staráš, by každý člověk věděl dokonale, jak Cicero Řím zbavil Catiliny!...

Žvatlavý starče! Zatím sedmero hor se chvělo hrůzou z gigantických bojů, v nichž lidé ze železa v sebe bili – tys obec římskou zbavil Catiliny!

A Pompejovi Caesar vstavil nohu na schladlou šíj, a Caesar padl Brutem a Brutus Antoniem – ty jsi hlásal, žes obec římskou zbavil Catiliny!

A Octavian, chlapec ještě, lapil tě, nemoudrého starce, do svých sítí jak rybář lapí rybu pošetilou – tys obec římskou zbavil Catiliny!

Ó státníku, a najednou jsi viděl, že mocní jsou tu, a že zachtělo se jim hlavy tvé, však hlavy bez trupu – a tys přec zbavil obec Catiliny!

Jak tohle přišlo, jistě sotva chápals. Tys věděl jenom, že je nutno prchat, a v děsných nocech prchals, bědný psanec, jenž obec římskou zbavil Catiliny! –

A sotva chápals, když jsi z nosítek svých vystrčil hlavu chtěje ptát se něco – – proč v seschlou kůži krku meč ti zajel – – vždyť zbavil jsi přec obec Catiliny...