Holube, filistře pitomý,
neměl jsem, nemám tě rád –
vyletíš, pravda, si nad domy,
k letu však musí tě hnát.
A to tvé vrtění, flirtění
a ten tvůj zálet sem tam –
holube, pitomé stvoření,
bil bych tě, vztek na tě mám!
A ten tvůj holubník špinavý
a ten tvůj horizont v něm
a ten tvůj osud tak bez slávy
a ty tak kliden vždy v něm –
Chtěl bych tě, stvoření protivné,
v jestřába vycepovat,
vůbec bych v té drahé vlasti své
chtěl mít jen jestřáby rád!