Zval jste mě k vám do hospody.
Já řku: Musím předem vědět,
kdo tam platí vám ty hody,
potom vedle koho sedět
budu asi. Řekl jste nám.
No, jsem člověk vybíravý,
děl jsem: Jak já J. S. M. znám,
ten se vám tam nedostaví.
K „Atakům“ pak šel jsem rád;
neznám, jací jsou to braši,
stačí: znám společnost vaši.
U „Ataků“ ten svůj řád
každý osobně si platí,
není též se obávati
maršrut, skoků, lidé zlatí,
jak je chlebodárce ráčí
v rozmaru svém diktovat.
A teď český konec, pane:
tam z té vaší putyky
pikolík mrsk po mně slinou;
to jsou tedy slibované
pokrokové praktiky.