Nad hlavou klátí se a vrzá sosna,
jíž haluzemi žhavé slunce plaje,
a dusná vůně, která lesem vlaje,
tě nutí v zeleň hlavu sklonit do sna.
Strom v trávu zkácen... Bouře zkázonosná
jím zděsila as tyto lesní taje –
dnes u pně jeho ostružina zraje
a v bílém květu plá jí krůpěj rosná.
Od stromu k stromu rozpjata jsou kola,
v nichž pavouk vraždí chycený rod muší,
kol bzučí hmyz, a se sněti pták volá.
A když jdeš domů, neseš ve kytici
květ zlatých liljí, jahody se rdící,
a lesa šum a mír a písně v duši...