Dnes žárem praží slunce vyschlou zemi
a obloha se v žhavých mráčcích bělá –
Co dělat? Ležet klidně pod olšemi
a v řeku zřít, jak plyne zlenivělá.
Já kdysi běhal všemi ulicemi
– den jak dnes žhavý – zmořen byl jsem zcela,
bez dechu téměř, s potu ručejemi
za dívkou, která podobu tvou měla.
Jen podobu tvou... Mnohý kousek hloupý
vyvede člověk s prudkou krví mládí,
však přijde čas, a rozvaha v um vstoupí...
Má dávná láska s bílým parasolem
teď z domu jde as... Klidno je tu kolem,
a ten stín olší příjemně tak chladí...