Byl pěkný máj, je zapršený červen,
provázky deště vážou nebe s zemí,
nevidět broučka, myši nejdou z děr ven
a stromy pláčou svými haluzemi.
A za to lezou zlé vzpomínky z duše
a každá se ti jedem v mozek vtíná –
ach, moci žít jak kámen tvrdě, hluše,
déšť bije v něj, on spí a nevzpomíná.