Hlubokou nocí uháním
na saních rozlehlou nivou,
mám koně s leskem havraním
a dlouhou vlající hřívou.
Koni můj, děsíš se? Ze tmy, hle
jaké to divoké vytí!
Podlité krví oči zlé
jak se k nám se všech stran řítí!
Kde jen ti vlci celý čas
po našich vlastech se kryjí!
Je ticho... jedeš sám... a v ráz
kol tebe soptí a vyjí!
A je to rámus, zuření
a zubů cvakot a štvaní!
I psi tím v dálných vsích vzbuzeni
též soptí – proč, neví ani.
Vraníku, dobrý koni můj,
jen dál leť k předu a k předu!
Nevím, zda živ stihnu ten cíl svůj,
mně stačí, že jedu, že jedu.
A střelme chvilkou si v rotu tu vlčí
tak maně, bez všeho účele –
je to sic rozjitří a neumlčí,
však jede se to pak vesele!