Nač zapírat, že od desíti k pěti
to rapidně jde v naší politice?
Úhorem prázdným mrazný vítr letí,
do neplodných brazd lehá metelice.
„Cos shnilého“ – toť málo: všecko hnije,
rez rozežírá svory v krovech chalup;
z očí se dívá bědná elegie,
jen chytří ještě bezpečně jdou na lup.
Tož jako soli potřebí nám rady,
by úplnou se nestala ta škoda –
Oh, hlavy prozíravé, dohromady!
Vlast na buben! Kdo více za ni podá?