Oh, neutopte Svobodu mi v krvi!
Přes Canal ruku Anglii dát hleďme,
tam naší Svobody máť dosud žije,
ať v lásce rodiné se pevně spojí!
Jak? Vážný že jsem? Žerty mám snad tropit?
Což necítíte, že je taká chvíle,
kdy byl by úsměv nejlehčí kol retů
už urážkou a zneuctěním jejím?
Jsem spisovatel. Vím, čím povinován
jsem Francii a době, v které žiji,
bič dvora jsem a hrůza hrůzovládců,
jsem svědomím, jež mluvit neustane –
Ah, občane, a doba jest, jež pozře
i svědomí, když zobtížní ji trochu...