Nahoře žije se. Bříška jsou plná,
v očích je sluníčko, v duších zní hudba.
Inu, tak stává se: teplá je vlna,
do níž ty životy zhalila sudba.
Dole je zoufalo. Mezery v břiše.
Dnešky jsou šedivé a zítřky černé.
Žebrá se, krade se a jde se tiše
na lup a na vraždy – kus práce perné.
Při tom je úvaha: buď to půjde,
pak přijde pro břicho nálada slavná –
anebo chytí nás a potom bude
živit nás kriminál. – Úvaha správná!
Nahoře diví se těm desperádům,
útěchu vznešenou sypou jim vřele:
Lidičky, klaňte se těm našim řádům,
jsmeť blaha ostrovem v Evropě celé!
Slyší to ti dole? Proč nejsou zticha?
Kulturní národ má zdravý mít kořen,
člověk zde nemá být otrokem břicha,
člověk je k něčemu vyššímu stvořen.