Dal nám pánbů věštce vidné do minula,
politiky, šmoky, bystré básníky;
vůdce, kteří, když se bitva rozvinula
s praporem se staví moudře za šiky;
dal nám fifikusy, jejichž důvtip spíná
mostem vodu s ohněm, kteří svojím „snad“
vyšpekulují, že z Hradčan do Karlína
nejrychlej se jde přes starý Vyšehrad;
dal nám katolíky, kteří věří Římu,
s ním však, pánem bohem, jsou už hotovi;
poctivce, již berou, co se nahodí mu,
jen když plot tu není paragrafový –
inu, tuze se ten pánbů přioslavil,
tolik požehnání na zem naši lil –
čert teď aby přišel, všeho ji zas zbavil,
ponapravil, čím ji pánbů pokazil.