Píď země není v šíř i dáli,
kde zbabělec by skrýt se mohl,
jen reduty – a v nich jsou reci,
jen mrtvých kupy – kdo jsou u nich,
ti nekryjí se, ti jim pouze
jen v kopce vyrůst pomáhají.
Je nebe zahaleno dýmem,
a zem se třese. Hřmí to, duní,
jak poslední by den byl tady
a konec světa. Jekot trubek
svolává všechny lidské viny
na poslední soud Hospodinův.
Ztrnulým zrakem zírá Barclay
do vřavy lidí, děl a koní.
Adjutant přilít: Excellencí –
redutu Rajevského nelze
už proti Němu udržeti –
general prosí o posilu –
Děs boje, tíseň, nejistota
a bolest natažených nervů
teď vybily se ranou vzteku:
– Ty baťuško, rci generalu,
že v redutě je, ať tam padne,
že pošle-li tě ještě jednou,
dám zastřelit tě, holoubku můj! –
Reduta Rajevského padla.
Když Francouz vzal ji, byla kopcem
z děl, hlíny, lidských těl a zbraní
ztmelených krví v hrubý celek.