Tu mrtvou do vln! Klobouk na stranu!
Poplujem jinam zas někam!
A bozi vědí, kde as přistanu,
co hledám, na koho čekám!
Tu mrtvou do vln! Bije pěnami,
a vzteká se mrazná ta láva!
Z ní moje mrtvá smutně kývá mi
a stále s bohem mi dává!
Vždyť je přec mrtva! Proč pak nezavře
ty sklenné tmavé své oči!
Proč ten vír kolem lodi mojí vře
a bílým tělem tím točí!
Je mrtva! Proč se nechce potopit,
vždyť musím plouti už jinam!
Má ještě něco řečeno zde být?
Mám znát se k nějakým vinám?
Ne mě přec ona k soudu volala,
ne na mě žalobu vznesla,
vždyť mi jen za vše vděčně žehnala,
než jí tma do očí klesla.
Napněte plachty! Plujme! – Bozi mí,
to tělo se kol lodi točí,
ta hlava kývá, ruce hrozí mi,
a s výčitkou zří její oči...