Severní chladné větry vyjí
a v těžkých mracích leží sníh –
je nevlídno teď po Francii,
je smutno v lidu chatrčích.
Zamžené oko hledí k jihu
a teskná duše stále lká:
Rád nemám téhle zimy tíhu,
kéž ukáže se fialka!
Ach, po Francii zima zeje
a smutno teskno všude je,
jen cizí vidíš obličeje
a slyšíš cizí kročeje –
Prus je tu s Rusem, Rakušanem,
pak arci duše stále lká:
kéž objeví se jedním ránem
zase naše drahá fialka!
Náš orel chtěl by zas už lítat,
hle, roztahuje křídla svá
a zlaté slunce chtěl by vítat
od Marenga a Slavkova!
Vítězně chtěl by se zas bráti
po světě – dálka – nedálka –
jen ať se Francii zas vrátí
ten Caporal náš Fialka!*