Na moři... Člověk bez domova...
Zem, kde co dítě kdysi rost,
má pro něj vyvětralá slova
a urážlivou lhostejnost.
V ní pochoval teď tužby plané
i naděje své bláhové...
A sám je zas... A vítr vane
z tmy teskné listopadové.
A pluje kams... Zem, nebe, moře
v nic příšerné mu splynuly...
Chce dočkati se ještě zoře?
Dnů příštích? Člověk minulý?!
I vrh se tam, zkad sny své zlaté
za slunce záře kdysi tkal,
do vod, v něž zíral tolikráte,
v ty vlny, jež tak miloval...