A se skepsí se díval národ náš,
když mrtvý mistr krokem nesmělým
se vydal těžkou cestou do světa
v říš nesmrtelnou duchů největších.
A nemohli jsme ještě věřiti,
když přišla první zpráva radostná,
že mistr v první cizí stanici
byl vítán s uctivostí nadšenou.
– Snad zmýlili se... snad to pozornost,
již prokazují slušně pouze nám,
a kterou bude nutno zaplatit
snad těžce dost a v úkor našich práv. –
Však z další cesty přišla nová zvěst:
jak kníže přijat skromný mistr byl
a prokázán mu tak nadšený hold,
že věru zná se málo podobných...
Tu řekli jsme si: – Možná a proč ne?
je správno to tak všecko konečně,
vždyť nevšedním byl zjevem mistr náš,
jak ostatně jde u nás jeden soud. –
A mrtvý mistr šel svou cestou dál.
Kam vkročil, rostl hold a nadšení –
my spokojeně četli zprávy ty
– a chválili jej všichni nesporně –
neb národ chudák, světu neznámý,
se pyšní každým synem velikým
a slávu jeho za svou bere čest...