Mít domek, jehož okna vedou
na rovinaté okolí,
na luka, pole, cestu šedou,
jež lemována topoly –
na dvorku lípy dvě být musí
a zdravá studna; velký pes,
slepice, kohout, kachny, husy
a holubů a vrabců směs –
tak člověk sní, kdy je mu jasno,
čím chtěl by být, co chtěl by mít...
Bezjmenné zrnko, jež je šťastno,
že slyší srdce země bít,
že pokoj nervů má, klid v duši,
jsa vzdálen špinavých těch vád
a v záři slunce sotva tuší,
co je to český literát.