Dva byli. A on měl ji rád
jak už to není v obyčeji:
svou hlavu chtěl by za ni dát –
a také utít hlavu její.
A ona tenká unylá,
zrak modrý měla lesku mdlého,
byla by krev mu vypila
i nesmrtelnou duši jeho.
Tu mezi nimi stín se kmit:
on řve, že s chlapem byla kdesi,
a ona řádí, že chce skrýt,
že s cizí holkou zašel v lesy.
Lokálka z všeho. Čtenáři
ji přejdou unuděným zrakem:
Ona se vkousla mu do tváří,
on hruď jí prohnal zavěrákem.