Čas přišel, kdy se v zadumání sedí.
A oko mdlé a vrásek plná líc
do dávné svojí minulosti hledí,
po teplých chvilkách teskně pátrajíc –
teď rozuměla, proč ji kdysi lámal,
ji pyšnou, která vzdoru neznala:
Já rád vás nemám... já vás jenom klamal...
jdu... znudila jste mě už bezmála...