– Jsem Šarruk-inu, Agane král mocný. Má matka kněžnou byla, otce svého já neznal jsem. Brat otce mého bydlil v pohoří dálném. V Azu, městě mojím,
jež na eufratském břehu rozloženo, máť moje, kněžna, tajně zrodila mě. Do koše z rákosí mě položila, asfaltem pevně uzavřela víko
a proudům řeky svěřila mě. Proudy k Akkimu, vody nosiči, mě nesly. A nosič vody, Akki, dobré srdce, mě z vody zdvihl. Nosič vody, Akki,
jak syna ujal se mne, vychoval mě. A nosič vody, Akki, zahradníkem svým udělal mě. Ke mně, zahradníku, bohyně Istar milostivou byla,
já králem stal se. Čtyřicet pět roků já vládl slavně. Černovlasých lidí já pánem byl. A na kovových vozích já třikrát vypravil se v dálné hory.
Až k jejich hlavám vystoupil jsem třikrát. A třikrát sešel k Nitukku, jež leží u mořských vln až. Poplatnou jsem sobě učinil zemi šírou, krále její
jsem pokořil a zbojná města zničil. Přijde-li po mně král, jenž černovlasým vlást bude lidem, na kovových vozích jenž třikrát vypraví se v dálné hory
a k jejich hlavám vystoupí-li třikrát a třikrát sejde k Nitukku, jež leží u mořských vln až, poplatnou-li sobě učiní zemi šírou, krále její
pak pokoří a zbojná města zničí – ten ať se zastaví zde, přečte nápis a pomní, já že vše to před ním proved, já Šarruk-inu, Agane král mocný.
A pomní, čím jsem byl, že on je nyní, a čím jsem nyní, tím že záhy bude. – A tento kámen leží v zříceninách, v hromadách jiných kamenů a mlčí.
A zříceniny leží v písku pouště, a poušť se táhne do šíře a dáli a mlčí. Mlčí žhavé nebe nad ní. A věky jdou tu krokem neslyšeným...
Cookies on Poetry Cove