Už slavná Věda lidská odpočívá
po díle velkém na vavřínech skvělých
a k novým žním se chystá, jež as divá
přinese vlna času rozkypělých.
Evropa stará se zas v klidu tulí,
děl není v prorvách ani na pohořích,
otravné plyny k nebi vyvanuly,
a obrněnci leží na dně v mořích.
I ve vzduchu se míhají jen ptáci,
již klidně zas si našli dávné cesty
a s jarem v hnízda k severu se vrací
nad vísek rumem, zbořenými městy.
I život jde zas v drahách vykázaných
a modré nebe nad světem se klene,
kde žen sta těká hladem sexu štvaných,
neb muži jsou jen stíny zmrzačené.