Můj národe, až bude líp ti zas,
(ach kdy? ach kdy? Hle, skeptik ozývá se),
zda vzpomeneš, zda rozvážíš si as,
co trpěli my v dnešním hrozném čase?
My, kteří jsme tvou bídu cítili
a podlost, která drze tebou vládne,
trik histrionský, pusté násilí
a dobré vůle neviděli žádné –
My, kteří měli za to odsudky
frázistů plochých, žvavých zaprodanců,
psů hlídaných, již bouří od budky
za pohlazení, za mističku žvanců –
My, kteří měli zákmit naděje
vzdor všemu, neb jsme věřili v tvé bytí.
Snad vzpomeneš... a pak se zachvěje
náš popel v urně: Sladko je dnes žíti...