Do koní prásknout leckdo ovšem umí –
leč řídit splašené pak spřežení!
Teď necestou – kam? nikdo nerozumí –
omnibus starý letí v zděšení.
Už potraceny všechny kufry, vaky,
bič, cylindr už ztratil postiljon,
řvou pasažéři, prach se valí mraky,
a děti piští, starých žen zní ston.
A kde kdo křičí: Rány pána Krista!
Zastavte! Zadrž koně, příteli!
Vždyť tohle už je katastrofa jistá!
A my svůj cíl už dávno přejeli! –
Vůz letí, letí, ať plá slunce, měsíc,
necestou cestou v křiku, zmatení –
ba, v koně prásknout leckdo dovede sic,
však řídit potom divé spřežení!