Ó národe, ty osle trpělivý,
co všechno se už směstná na tvém hřbetu!
Hejslovan, šejdíř, hlupák blabolivý,
i plantážník, jenž s plným měšcem je tu.
A všichni řvou, že jsou ti štěstídárci
a že tě vedou cestou plnou slávy –
ty neseš, neseš – času nemáš arci
u cesty schroustnout bodlák červenavý.
Nu, nediv se, když jsem tak během roků
bil po čeládce té z vší svojí síly,
že časem sjela rána do tvých boků
a časem do hlavy ti, osle milý!
Však – – pohleď – – časem za to také mělo
jakýsi efekt nábožné mé dílo:
tys stanul, hýkl, kopl jsi mi v čelo,
až se mi hezky v očích zajiskřilo...