U paty Olympu a zaštítěno Ossou
před náhlých větrů přepady a vztekem,
údolí leží; s nebeského sídla
hledí v ně bozi.
Peneus plyne tiše zelenými břehy,
jak čistý olej tekl by to kamsi;
na žlutém písku v místech osluněných
hřejí se rybky.
A temnolistých břečtanů rod v zbožné touze
se přiblížiti k sídlu nesmrtelných
svá těla vzpíná kolem kmenů laurů
k modravé klenbě.
Přes holé boky skal pak vodopády svlačců
řítí se dolů tryskajíce květy
a pohled, vůni vysílají vzhůru
k palácům Věčných.
Syn Latony a Dia, světlovlasý Foibos,
zde v čistých proudech omyl údy svoje,
když skolil šípem delfického strážce,
Pythona plaza.
Zde rovněž utrh vavřínovou snítku k věnci,
jímž zdobil nesmrtelné čelo svoje,
než na cestu se vydal převzít vládu
delfické věštby...
A proto v místech těchto Thessalové pálí
oběti vonné; modrý dým z nich stoupá,
o hrany skalisk, ostny drobných keřů
i stonky trávy
se zachycuje, stoupá s šveholením ptactva
s břečtanů touhou, s vůní trav a svlačců
k Olympu temeni, jež stále halí
stříbrné mráčky.