To bylo kdys... Ta touha slávy
též hladověla v srdci mém...
Chrám obrovský... Kruh slunce žhavý...
Hvězd dotýkat se temenem...
– v takových tropech bujně dmula
se fantasie dávných jar.
Nu, už se dávno rozplynula
jak šedý oblak raních par.
Otřelým slovům život dáti,
jed, sílu, hořkost, smutek, cit,
ty, již čtou, jimi ovládati,
jich jazykem i mozkem být –
co chtíti více? Jova blesky! –
leda bych tím chtěl být, čím mní
se každý veršotepec český
jak přední tak ten poslední!