Praskají hrozné bomby pod těly
všelikých mocných; sloupy starých řádů
se otřásají; taje postelí
jdou z pyšných zámků v trh a promenádu.
Bůh otec s synem, oba omšelí,
se chystají jít za Jovišem k Hádu –
svět v úpadku, jen snílci nesmělí
zří obrození, nových sluncí vládu...
Oh ne! Toť jenom trocha sensace je,
již hltá luza ducha, prázdní hlupci,
to žurnálům se zlatý deštík leje.
A jinak významu v tom ve všem není.
Kdes účtují jen včely s svými trubci
a kroku dějin slyšeti lze hřmění.