Šli lidé z města, vraceli se večer
a všichni zmořeni a říční potem.
Noviny ráno zas mi daly důkaz,
jak strašlivé a bědné zaměstnání
je psát ty listy. Zbičované mozky
co vymyslí, co ruka k tisku chystá!
Kde jsou ty dny všech návštěv, oslav, sjezdů,
nadšených řečí, pochodů tou Prahou
a městy jinými... kde je to všecko!
Fadesa pustá. Lupy, samovraždy
a vraždy nestačí už... příliš všední...
A tak je člověk vlastně rád, že týden
byl krátký, jako zaprásknutí bičem
a už je ten tam. Vlastně čekáme jen
a nevíme co. Div nějaký, zázrak –
a vlastně ani to ne. Vyznejme si:
jen něco nového! A lhostejno je,
co přijde, jen ať je to záhy tady...
Hůř nemůže být a v líp nevěříme –
jen něco nového! Pryč s přítomností,
jen něco nového ať dá už Osud!