Oklamané děvče bloudí lesem,
v temno prchá před dnem necitelným,
na skalnatou lávku v hoři klesne
a začíná plakat usedavě.
Omšelý ten kámen staré skály
vyhlouben jest v jakous drobnou misku;
když se děvče k další cestě zvedlo,
je ta miska plna hořkých slzí.
Večer na to přiletí sem ptáče
z obvyklého kalíšku se napít,
kde se střádává mu s nebes doušek –
smočí zobák, zachví se, pryč letí.