Kam letli jsme – už nevím sám,
jak dlouho – marně vzpomínám,
však náhle zřím – ó bohové!
za inkoust krev bych chtěl teď mít
a verš můj právem by měl hřmít
v nadzemské řeči hromové –
Ó Musy, (jedna – málo zde,
všech devět prosím!) pomozte,
ó pomozte mi, děvčata.* – –