Ve přítmí modravém se úzký pokoj smrákal,
vlahý dech jarního večera oknem splýval.
Klavíru hlas melancholicky plakal
a sugestivně srdce rozechvíval.
Co vše v něm zpívalo! Sen mládí, touha tichá,
vzlyk prvních sklamání i kouzlo lásky prvé,
radost i žal, odříkání i pýcha
i nespoutaný, vášnivý hlas krve.
To zpíval život v rytmu rozechvělém,
svým smutkem lkal a třpytným smíchem lákal,
co zatím někdo v koutě sešeřelém
do dlaní hlavu stisk, a zdálo se, že plakal.