V cizích službách

Pelichá časem skoro každý pták anebo aspoň mění peří. Dnes nikdo nevěří (už je to tak!), jediný Iška ještě věří.

Pan Iška věří, čeští poslanci že psali článek V cizích službách, že k Vídni šli a šlapou nohou svou po českých nadějích a tužbách.

Že muži přední v našem národě zrovna tak jako Iška cítí, že píší: „Nepřejeme svobodě, my chceme dále otročiti.“

Nevěří tomu v světě nikdo už, pan Iška ale věří všecko, že v Čechách dneska každý muž upírá zraky na Německo.

Že zapomněl, kým král náš Otakar zavražděn byl kdys na Moravském poli, že zapomněl, kdo nesl smrt a zmar, a proč nás tři sta let vše v Čechách bolí.

Že zapomněl ve hrůze dnešních dní na Bílou horu, kterou pomstychtivý postavil Habsburk, jak kříž náhrobní na hrob, v nějž klesl národ živý.

Že na Německo zraky upírá a že upírá zraky k Vídni a praví: „Blaze v spárech upíra, když rabové jsme, když jsme bídní.“

Nevěří tomu v světě nikdo už, pan Iška ale věří všecko, že z národa, jenž stál tu jako muž, se stalo slaboduché děcko.

Děcko, jež všemu nyní směje se, Komenskému i Havlíčkovi, děcko, jež bázní náhle chvěje se, že svobodu snad přináší čas nový.

Nevěří nikdo, Iška věří jen, že národ náš je šťasten v službě cizí, a s toužebností čeká na ten den, kdy z knihy dějin nadobro už zmizí.

Nevěří nikdo, Iška věří jen, že s Vídní smířila se Praha, že Čech snad zapomněl už na Brixen a též na Havlíčkova vraha.

Jen Iška věří, kaplan nevěry, jenž dříve kaplanem byl víry, a když nemůže výti s pátery, tož aspoň vyje s oficíry.

S oficíry a s konsuly, s vídeňskou Neue Freie Presse! Hle, aspoň s těmi shodne se, když s nikým jiným neshodne se!

Iška se shodne s nimi obzvláště v nynějších těžkých krisích, shodne se s nimi ale především v činnosti svojí v službách cizích.

Že pravdu má, to rád mu dotvrdí leckterý odběratel. Žvast jeho vděčně Iška otiskne v dopisech Od našich přátel.