Kupředu letí koráb náš,
noc pustá je a němá,
kdes dole leží na dně až
hrob kapitána Nema.
Kapitán Nemo, starý brach,
kdo neznal by ho z Verna?
Nautilus leží s ním v hlubinách,
podmořská loď jeho věrná.
Ve stáří vysokém dokonal
svůj život pohnutlivý.
Pozemské poznal tu sudby žal
i podmořské krásy a divy.
Po mořích vláčel sen volnosti,
sen o světě lepším a jiném
a myšlenkou spravedlnosti
se opíjel jako vínem.
Čas míjel. Mezitím zmírali
mu druhové z dávné doby.
Na zemi, pod mořem zbývaly
po nich jen zapadlé hroby.
Ve volnost víra mizela
a hořklo víno, v něž věřil.
Tož na konec se docela
jen vodnímu živlu svěřil.
V něm utopil plavec zatrpklý
svou pomstychtivost a hoře.
Nebohý Nemo! Sladce spi
a lehké budiž ti moře!