Daleko v Alpách Trident leží,
zapomenout ho mohu stěží.
Vždyť v životě mém plném strastí
celý rok byl mi druhou vlastí.
Dóm starý je tam s groteskní věží,
moc vojska, prostitutek a kněží.
Poslední stavy dva podle všeho
od doby koncilu tridentského.
Na náměstí tam stojí šerý
kovový Dante Alighieri,
který v své dlouhé básni líčí
pekelné hrůzy a Beatrici.
V tom starém městě u své milé
žil jsem své nejkrásnější chvíle.
Černá ta italská signorina
zradila mne jak každá jiná.
O strašné peklem lásky chůzi
bych vyprávět moh všecky hrůzy
zrovna tak, jak je Dante líčí.
Však mému duchu se to příčí.
Nepokusím se radš o to ani,
sic by mi ještě Italiáni
v Tridentě pomník postavili.
Ochraň mne před tím, Bože milý!
Stát musil bych tam na náměstí
a o ztraceném sníti štěstí.
Já ani v podobě monumentu
nechci již přijíti do Tridentu.