A vystoupiv z lodi, zde stojím uprostřed jednoho z největších měst,
jež, hučíc jak obrovský jícen, se představuje mi krásně.
Ulice rozbíhají se v dálku a každá z nich delší jest
– o mnoho, o mnoho delší než řádky jsou této básně.
Anglickou řečí mluví lidé, kteří chodí ulicemi těmi.
Mísím se mezi ně s dychtivostí a se zvědavostí velkou.
A téměř zapomínám na svoji rodnou a vzdálenou zemi,
jež leží pod docela jinou zeměpisnou šířkou a délkou.
Vždyť totéž nebe zde nade mnou rozklenuto jest
a tytéž hvězdy svítí zde do snů mých romantických.
Pouze jich více jest. A to o osmačtyřicet hvězd
na vlajce Spojených Států Severoamerických.