To vše, co zasil na své žitím pouti
v zem českou, viděl zráti, výš se pnouti
v žeň radostné a krásné úrody.
Z té práce tvrdé na úhoru starém
mu v podzim žití zkvetl českým jarem
květ rudobílý naší svobody.
A laurem, jejž mu lid dal v důkaz díků,
dnes věnčí přilbu českých bojovníků,
těch, kteří pro vlast zmírali,
těch reků, kteří nevrátí se domů. –
Však komu dáti druhý vavřín? Komu?
Tak ptá se, hledě teskně do dáli.