Přes tisíc vyplulo nás v svět
přes moře, za moře.
V mezipalubí devět set
a přes dvě stě nahoře.
Z mezipalubí zápach k nám
propouští chodba úzká,
lid chudý z všech zemí se mačká tam
a Izraeliti z Ruska.
Nahoře bída nebydlí,
nahoře čisté jsou dámy
a páni, jak když je vymydlí,
s bílými manšetami.
Však všechny, co nás tady je,
myšlenka jediná pojí,
že dolar se na nás usměje
v urputném o život boji.
Snad za krátko bohati budeme,
až přijedem v kraje ty nové,
snad za manželky pojmeme
princezny dolarové.
Jenom co si to okouknem
v té slavné Americe,
dobudem bohatou tu zem
jak před námi jiných více.
Do každé práce se chcem dát,
jen do žádné duševní, bože!
Chcem střechy i ploty natírat,
mýt v hotelích vidličky, nože.
Až zbohatnem – za rok či dva –
se do vlasti vrátíme.
Koupíme, co se v ní koupit dá.
Vše si v ní koupíme.