Loď k odplutí připravena je
a dole kdes v její hloubi
stroj ohromný duní sténaje
a rachotí nějaké šrouby.
Na přídě lidé zpívají
a hrají muzikanti,
by nezmeškali, spěchají
přes můstek defraudanti.
Zrak leckterý se zastře mhou,
hruď mnohá se otřese vzlykem
a každý na rozloučenou
zamává kapesníkem.
Loď vyplula, sem tam se kývala,
a vzdalovaly se Brémy.
Hleděl jsem bezcitně bezmála
nazpátky k evropské zemi.
Já jediný šátkem nemával,
já zamračen v jídelnu spěchal,
vždyť na zemi, jež mizí v dál,
jsem nikoho nezanechal.
Nikoho, kdo by mi byl milý,
přítele ani jednoho.
A přec se mi oči zarosily,
Bůh jediný ví, pro koho.