Vojáci naši v Rusku, ve Francii,
vojáci naši v černé zemi tlící,
co padli jste, když jiní ještě žijí,
co padli jste jak boží bojovníci
za českou věc, poprvé v tři sta letech –
nad hroby vašimi květ a tráva rostou
a šeptají o nadějích a vznětech,
s nimiž jste šli za povinností prostou:
vlast vysvobodit, z hrobu zvednout znovu...
Tak šli jste, dusíce sny o domovu,
o zpěvu dívčím, květech, o mládí.
Však jméno vaše ve všech příštích dnech
vždy bude žíti, symbol našich Čech,
jež samy sebe nikdy nezradí.