Polepšil jsem se. Je to vzácnost mne v kavárně zřít. Na domácnost si ponenáhlu pěkně zvykám, vždy doma jsem a nejdu nikam.
Klid najde člověk kýžený jen doma v teple u ženy. Jím ve dne vše, co uvaří mi, a hloupostmi ji bavím svými.
Spát v noci nemohu-li, tu jí tiše a kajicně vypravuji, ježto je rozumná a hodná, co vyváděl jsem za svobodna.
Však je s ní někdy také potíž; v rozpaky uvádí mne totiž tím, že je příliš zvědavá a stále se mne vyptává
na zvláštnosti a zvyky země této, chce vědět důkladně, jak vlastně je to. V povaze mojí nijak to není, když někdo žízní po poučení,
abych ho odmít’. I když je to má žena, proč nemohla by být mnou poučena? Nejsem skoupý na slovo a proto odpovídám jí asi toto:
„Má milá ženo, Amerika se zemi, v které teď žiješ, říká. Je velká v rozměrech i v kráse a Krištof Kolumbus nazývá se
muž, který odkryl tuto pevninu. To výborný byl muž a za vinu nelze mu klásti pozdější vývoj naší nové vlasti.
Když on sem přijel, žily tady kmeny Indiánů. Kulturou nedotčeny nedovedly se po evropsku chovat, a poněvadž je nešlo deportovat,
byly pouze zbaveny svého panství, dílem pak obráceny na křesťanství, a nebo povražděny. A tak zbyli jsme jenom my zde, Evropané bílí,
pod jejichž civilisací utěšeně rozkvétá Amerika více méně. Amerika jest zemí možností. A v řadě amerických zvláštností
jmenovati chci pro větší úplnost železné mosty a svobodomyslnost, k jichž vytvoření je potřebí dosti důmyslu a též vypočítavosti.
Kdo přijede sem z Evropy, ten ovšem stěží pochopí podivnou tuto zemi svobody. Apropos: Mezi různými národy
žijí zde také krajané moji, Češi. Rozumný národ. Nejvíce při nich těší, že nedbajíce zpátečnických hlasů vždy kráčejí s duchem času.
Mají své kavárny a bary, své kostely i pivovary, své věřící i atheisty, své skandály i denní listy,
své umělce i své básníky. Těch je zde počet veliký a každý z nich je chvalně známý. Tak maně jenom napadá mi
Havránek. U politého stolu mnohou jsme číši pili spolu. A teď pomysli si, dollar mi v slabé chvíli půjčil kdysi
a já mu ho dosud nevrátil. Připomeň mi, bych zaplatil mu příležitostně tento dluh. Jet’ Havránek velmi citlivý duch.“
Takovým způsobem vypravuji své ženě a ji poučuji. Obšírným tímto výkladem svojím zvědavost její upokojím,
ač vím, že za chvíli z nenadání projeví nějaké jiné přání. Onehdy na stěnu pokoje našeho jsem pověsil portrét Tolstého.
Teď však na výslovnou žádost své ženy sejmouti jsem ho musil s té stěny. Resolutně mne k tomu vybídla. Má strach, aby se na něm nezhlídla.
Cookies on Poetry Cove