Má židovko, vím, nejsem prvý,
na kterého se usmějí
tvé temné oči z podobrví,
můj sladký jede z Judey.
Krásna jak růže z Jericha jsi,
jak palma z hory Galaad.
Král Šalamoun by tvoje krásy
moh’ v Písni písní opěvat.
Mně nevadí tvé náboženství,
ty o tom přece dobře víš,
mne láká jen tvé čisté ženství.
Kdy konečně mne vyslyšíš?
Mé srdce značnou touhou hyne
a krvácí z ran mnohých již,
krev červená se z něho řine.
Ty o tom přece dobře víš.
Ó, zacel raděj rány tyto,
než moje srdce zahyne.
Cožpak ti vskutku není líto
křesťanské krve nevinné?