Rychlovlak na mne čeká na kolejích,
milá mi říká, abych nastupoval.
Nemýlím-li se, v plných tvářích jejích
jsem dokonce i slzu zpozoroval.
Milenko, s bohem! Musím odcestovat,
odjíždím v dálku, bůh ví, kdy se vrátím,
a čert ví, jak se tady budeš chovat;
možná, že na mne zapomeneš zatím.
Opouštím tebe v trapné nejistotě.
Jak beze mne se bude tobě vésti?
Zdá se, že strach mne přímo jímá o tě.
Kéž osud laskavý dá tobě klid a štěstí!
Jen jedním jsem si jist, až budu v širém světě,
přes všechny pochyby jen to vím jistojistě:
Ať kamkoli tvůj osud zavane tě,
nevěrná budeš mi na kterémkoli místě.