Kdo dětí neměl, nemá zdání, jak těžké je jich vychování. Z té nejkrásnější theorie se dítě mnoho nenaučí.
Neb život trochu jinačí je než moudrost, jež se v školách učí. Dá najíti se vskutku stěží výchovy správná methoda.
A přec, jak čteme, v dětech leží budoucnost všeho národa. Též vychování Ježíše nebylo zrovna dokonalé.
Přispělo k tomu nejspíše, že Josef vedl málo stálé živobytí a vybývalo mu na ty věci času málo.
Tak, ještě když byl Ježíš mlád, Josef byl nucen do egyptských krajin na rychlo utíkat, z důvodů asi politických.
Stihala ho, což fatální je, Herodesova policie. Několik roků vzdálen světa žil v nuceném tom exilu.
– Tak Ježíš prožil mladá léta v půvabných krajích na Nilu, kde háje palmové a houští zírají v modrých vodstev klid
a vážně na pokrajích pouští dumají stíny pyramid, kde lotosu květ zkvétá svěží a kalich zvedá k měsíci
a ve stříbrných nocích kněží jdou v staré chrámy, mlčící. Tak uplynula mnohá léta, než mohli se do Nazareta
vrátit a v středu svého lidu žít v pokoji a blahém klidu. Zde do školy dán Ježíš taky. A nutno říci, mezi žáky
nebýval nikdy poslední. Nadání jevil nevšední. Byl vnímavá a vtipná hlava. Osvojil všechnu moudrost sobě
a brzy věděl, jak se stává, víc nežli učitelé jeho. (To doposavad v naší době není nic příliš nesnadného.)
Však horší bylo při tom, běda! že byl též velký neposeda, a učitelé jeho milí trápení měli s ním co chvíli.
Všetečně leccos od nich zvídal a vzdorně někdy odpovídal. Ledacos se mu nelíbilo, co jiným téměř svato bylo.
O nepřístojných věcech bádal a s učiteli rád se hádal, vše vykládal si dle své hlavy, nu, zkrátka, rebelant to pravý.
O svaté víře pochyboval a vůbec podivně se choval. Všemu chtěl nejlíp rozuměti. Byl jiný nežli všecky děti.
Též mimo školu se tak choval a všecko v městě kritisoval, úřady, kněžstvo, Velkou Radu a ve všem nějakou zřel vadu.
To způsobilo značný zmatek v hlavách všech nazaretských matek, jež varovaly víc než dosti své syny, aby vystříhali
se Ježíšovy společnosti. Však chlapci na to málo dbali. Když jeho matka dověděla se o tom, vyděšená celá,
rukama bolně zalomila a sama k sobě hovořila: „Ó, to je pro mé srdce mnoho! Bůh ví, co bude z hocha toho!?
Ó vědět jenom, odkud bere buřičské svoje nápady! Dělá si nepřátele steré a štve na nás jen úřady.“ –
Obrátivši se k Ježíšovi mluvila k němu těmi slovy: „Kdo do všech rýpá, ten si škodí. Víš, tak už na světě to chodí,
a nikdo z nás to nepředělá. Možná, že ty máš pravdu zcela, však říkati to nemusíš. Líp, když si to jen pomyslíš!
Neškodíš sobě jedině, škodíš tím celé rodině. Děláš nám spoustu obtíží! – Kde skončíš? – Někde na kříži!“
Cookies on Poetry Cove