A ne a ne, a stokrát ne,
ni zbla v tom pravdy není,
co v znělce málo obratné
jsem psal ti v roztoužení.
Kdyby i pravdou byla snad
půl mého přirovnání,
a já jak Petrarka měl psát
znělky o milování,
a kdybych ještě krásněj psal
než onen básník vlaský
a v zvučných rýmech vyplýtval
žár všechen svojí lásky,
a kdyby lásky strast i slast
vyzpíval verš můj chabý, –
příměru mého druhá část
přec pravdou nebyla by.
Neb Laurou nemohu tě zvát.
Ta v celé svojí kráse
přec tobě souborem svých vnad
by nevyrovnala se.
Má Lauro, nad vše krásnější!
Srdce mé prudce bije.
Kéž láska tvá je zkonejší,
než chlad tvůj usmrtí je!