Mým domovem byl sever chladný,
ty vyrostla jsi v jižním kraji.
Přec rád tě mám, jak v světě žádný,
vždyť extrémy se dotýkají.
K zpovědi chodíš v žití celém
vždy jednou za měsíc. Já za rok.
Býti svobodným myslitelem,
na to nečiním totiž nárok.
Ty melodickým smíchem svojím
dovedeš vyzlatit svá léta,
a zatím já, kde chodím, stojím,
přemítám o záhadách světa.
Přemýšlím vskutku víc než dosti
o věcech, kterým nerozumím.
Nad svou i světa nicotností
skeptický povzdech často tlumím.
Však záhady ty popletené
jen objetí tvá luštit znají...
Lehce se na vše zapomene,
když extrémy se dotýkají.