V kraj jarním sluncem zalitý
zněl z Říma pozdrav jarních zvonů.
V myrtovém houští ukrytý
Vertumnus číhal na Pomonu.
Z větrajících zdí usmála
se na svět marná sláva lidská.
Ta, kterou Mignon zpívala,
zavzlykla píseň nostalgická.
Jak prapor zelený jenž vlá,
břečťan se na ruiny věšel.
Campagna smírně dýchala,
tentokrát Plojhar po ní nešel.
Zahalen ve plášť růžový
stál večer nad krajinou schýlen.
Cos šelestilo ve křoví.
Syrinx? Či dokonce bůh Silén?