Poslední jiskřičky dohořívající rosy
se třpytí v červnovém jitru. Ó, jaká slast vonná,
prach zlatý oblak zřít nad sebou rozsetý po bledé modři
tichého, dobrého nebe!
Kol stromy zapomínají, že rostou k pokácení,
má duše zapomíná, v otroctví že žije.
Vše je jak teplý sladký sen
a plný kořenné vůně.